Tisíce konstruktérů, programátorů, techniků nebo účetních, kteří chybějí na českém trhu práce, by mohli nahradit cizinci. Ale získat pracovní vízum je pro lidi zvenku Evropské unie úmorné a ponižující. Kosťa Tilikin z Ukrajiny, který tu už dva roky jako programátor pracuje, vízum napodruhé získal - ale zná slabší povahy, jež to vzdaly. Teď ale chce ministerstvo průmyslu a obchodu, na které tlačí firmy, kvalifikovaným cizincům hranice pootevřít. Budou zelené karty?
"Jak je možné, že v Česku pracuje tolik lidí nelegálně, ale přivézt jednoho ruského konstruktéra nás stálo tolik času a námahy?" říká trefně Hana Pitnerová, personální manažerka firmy Hella Autotechnik. Třiatřicetiletý Pavel Samochvalov v mohelnické Helle pracuje dva roky a je jedním ze vzácných exemplářů, jež se zaměstnavatelům podařilo importovat zpoza hranice Evropské unie. Bez pomoci zaměstnavatele by vízovou proceduru zvládl těžko. Ostatně bez pracovního povolení a potvrzení od konkrétního zaměstnavatele nemůže cizinec o vízum vůbec zažádat. I kdyby byl sebevíc žádaný a očekávaný, pro úřady nemá cenu práce, již může vykonat, ale práce, kterou jim přidělává.
Zloději práce
Česká veřejnost na cizince hledí spíš podezíravým okem ministerstva vnitra než pohledem praktického hospodáře. Možná je ještě stále v zajetí předsudku, že cizinci kradou Čechům práci, i když je zjevné, že jen zaplňují prázdnotu na obou koncích spektra pracovních pozic - přicházejí za prací, kterou Češi odmítají nebo na niž jich není dostatek. To je železná logika novodobého stěhování národů. Zvlášť vyhladovělý po lidech je automobilový průmysl se všemi svými subdodavateli, jenž nás živí, a IT společnosti. Studium technických oborů není právě na vrcholu popularity, porodnost je nízká, teď i výhledově, a část starší generace technicky vzdělaných Čechů za požadavky firem nevratně zaostala. Taky Slováci už k nám nepřijíždějí za prací tak jako dřív, naopak, vracejí se domů - mají tam teď své investory. "Nábor zaměstnanců jde ztuha snad u všech pozic kromě marketingu," potvrzuje Radka Blümlová, personální manažerka Hewlett Packard. Jak se asi hledají lidi anonymní firmě v regionech, když to není hračka ani pro nadnárodní společnost se zvučným jménem? Netýká se to jen České republiky. Podle celosvětového průzkumu situace na trhu práce agentury Manpower ve dvaceti třech ekonomicky rozvinutých nebo rozvíjejících se zemích čtyřicet procent zaměstnavatelů říká, že je těžké najít zaměstnance v kvalitě i kvantitě, kterou požadují. O případné posily zvenčí se tedy přetahujeme se spoustou dalších evropských zemí. Teoreticky, protože zatím jsme se přetahovat ještě nezačali. Ani na to, abychom k nám vpustili víc cizinců, o něž stojíme, prý nemáme dost lidí - na úřadech.
Právo úředníka
Hella Autotechnik, výrobce světlometů, měla mít původně v Česku jen montovnu. Ale vedení bylo iniciativní a šikovné a nakonec tu prosadilo i vývojové oddělení. Čtyřicítka konstruktérů pracuje na vývoji světel pro škodovky, volva, BMW Před třemi lety to Hella zkusila s náborem do konstrukce i v Rusku. Z původních čtyř kandidátů, které chtěla vzít, se jí podařilo získat jednoho. Od chvíle, kdy se Hella a Samochvalov poznali, do chvíle, než nastoupil, uběhlo osm měsíců. Když jste cizinec ze země, jež není členem EU, a chcete tady pracovat, musíte si zažádat o dlouhodobé pracovní vízum a k žádosti přiložit pracovní povolení, lékařské potvrzení, potvrzení o kvalifikaci, potvrzení o ubytování, výpisy z trestních rejstříků, vše čerstvé, superlegalizované a soudně přeložené. Žádost se podává na zastupitelstvech, ambasádách nebo konzulátech a ty je posílají cizinecké policii. Poštou. Policie má na posouzení 120 dní. Zelená karta - neboli urychlené povolení k práci a pobytu pro cizince nedostatkových profesí - by se údajně vydávala do měsíce dvou. To zní jako pohádka, nicméně v některých evropských zemích to stíhají. Dnešní situace je neúnosná. Různé agentury na vyřízení víz mohou asi díky svému know- how (nebo spíš know who?) věci urychlit, ale v zásadě platí, že i velké a mocné firmy stát demokraticky nechává čekat ve frontě na zahraniční posily dlouhé měsíce, pět nebo i šest. Zakázky se však často na tak dlouho uspat nedají. Velvyslanectví by ráda průtahy s vízy přiřkla vnitru, ale jsou to právě ona, kdo předávají informace a kontrolují žádosti. A nemají jasno v tom, co chtějí. "Každé velvyslanectví to má trochu jinak" - tuhle větu slyším ze všech stran, jako by u nás ještě platilo zvykové právo, a ne jeden zákon pro všechny. Nejjistější je si prý na dotyčnou ambasádu vždycky zavolat a zeptat se, co přesně chtějí. To je zkušenost ostřílených. Taky bych telefonovala, spíš než abych riskovala, že budu čtyři měsíce čekat pro nic za nic, protože jsem někde udělala nějakou chybu. Už mi dochází, proč má české velvyslanectví v Moskvě pro žadatele o vízum otevřeno jen dvě hodiny denně čtyři dny v týdnu. Zbytek času jsou všichni na telefonu.
Neřeknu
Tilikin přijel do Česka na studijní vízum a během studia začal pracovat u jedné ostravské firmy jako programátor. Pak se rozjel do Prahy a tam si našel jinou práci, pořád jako programátor. Jenže dopis zaslaný cizineckou policií ho nezastihl na místě nahlášeného pobytu. Z člověka, který se poctivě živí, tento fakt udělal nežádoucí osobu. Studijní vízum skončilo, pracovní vízum mu zamítli. Důvody nesdělili, nemusejí. Žádost o vízum je ale často zamítnuta jen kvůli malé formální chybě, jíž by se lepší kontrolou dokumentů ze strany úředníků dalo vyhnout. "Nám vízum nejdřív zamítli, protože v potvrzení o ubytování bylo ruské příjmení napsané jiným přepisem než v pase," říká Hana Pitnerová. "Proč, to mi řekli až na pátý pokus, když už jsem na ně křičela." Podobnou zkušenost má i jiná personalistka. V žádosti o vízum pro indického programátora nechali prázdnou kolonku pro rodné příjmení matky, protože matka příjmení neměla, jak už to v Indii někdy bývá. Vízum zamítnuto, protože kolonka měla být proškrtnutá. Hana Pitnerová je energická žena a umí se ozvat, ale obecně se snaží firmy či žadatelé o víza úředníky nedráždit. "Toto je oblast práva, kde se každý snaží vyhovět za každou cenu a netrvá na svém, i když ví, že má pravdu. Hraje se o čas, kdo by si stěžoval, natož se soudil," říká JUDr. Nataša Randlová, zabývající se pracovním právem. Poskytuje pomoc firmám při vysílání manažerů. Potřebuje- li totiž nějaká pobočka dovézt a zaměstnat manažera pracujícího pro tutéž firmu v zahraničí, platí pro ni úplně stejné vízové opletačky. Navíc úředníci nesnášejí nestandardní případy. Cokoli se vymyká zavedené praxi, řeší rovnou zamítnutím. Ministerstvo zahraničí prý na nějakém semináři nespokojeným firmám doporučilo, aby případné stížnosti na chybující či svévolné úředníky směrovaly na jejich přímé nadřízené na dotyčném zastupitelství. To asi nebude příliš účinný mechanismus kontroly.
Povolení na zkoušku
Ne za všechno mohou ambasády. Pokud cizinec pracovní vízum ukořistí, do roka a do dne se seznámí napřímo i s cizineckou policií, kam si ho musí jít prodloužit. Tam mu taky nebude dobře. Nejsme v tom ale o mnoho přísnější než jiné státy, jen máme nepříjemný český zlozvyk vidět všude problém. Evropa všeobecně nemá pro migrační politiku velký cit: tu přestřelí, tu utáhne kohoutky příliš přísně. Na rozdíl od nás už ale mnoho jiných unijních států přišlo na to, že pokud více neotevřou pracovní trh cizincům chybějících profesí, doplatí na to. A jsou to země s lepším jménem než Česká republika. Irský, britský a německý model zelených karet inspiroval i MPO.
Jediné, co jsme zatím vymysleli na podporu příchodu kvalifikovaných cizinců do Česka, je nesmělý pilotní projekt ministerstva práce a sociálních věcí Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Prázdnotou tu zejí desítky tisíc pracovních míst, ale kvóta projektu na nadcházející, pátý rok je dva tisíce lidí. Stejně nemůže nijak pomoci těm, co jsou za hranicí - procedury jsou i pro jeho účastníky stejné. Snižuje ale čekací dobu na trvalý pobyt na polovinu, na dva a půl roku. Nově možná již i na rok a půl. Taky cizincům poskytuje ochrannou lhůtu, čas potřebný na nalezení nové práce, když o tu starou přijdou. Jinak totiž držitel pracovního víza musí hned odjet domů. Kosťa Tilikin ale říká, že za jeden a půl měsíce, který dostane k dispozici, si člověk možná stihne najít novou práci, ale v žádném případě už nestihne vyřídit papíry. Takže změna práce je pro člověka s pracovním vízem velmi problematická. Což z něj dělá tak trochu vazala jeho zaměstnavatele. Zásadním průlomem by bylo, kdyby zelené karty lidem určitých profesí umožnily, aby mohli přijet a práci si hledat až tady. Teď vízum dostane jen ten, kdo už má práci domluvenou. V projektu MPO se o tom explicitně nepíše, asi aby se někdo nelekl, ale ministři Říman a Nečas do médií něco v tom smyslu řekli. Tak to například funguje i v Británii. Nějak se mi ale nechce věřit, že by to vnitro a odbory dopustily. Tím spíš, že o zelených kartách se v projektu neuvažuje jen pro vysokoškoláky, ale i pro vyučené v oborech, kde se nám lidí nedostává.
Kdo to potopí?
V kuloárech ohledně zelených karet vládne spíše skepse. Návrh ministerstva průmyslu a obchodu se teď točí v připomínkovém řízení u zainteresovaných resortů. Těch je nebezpečně hodně: MPSV, MZV, MV, okrajově i MŠMT a MZ! A nebudou ho šetřit. "Hlavně aby vydržela vůle ke spolupráci mezi klíčovými ministerstvy," přeje si ekonom trhu práce institutu CERGE- EI Daniel Münich. V horším případě podle něj hrozí, že " úředně a parlamentně politický šiml to nakonec pokroutí natolik, že to kvůli několika nenápadně vsunutým právním překážkám a komplikacím nebude v praxi moc fungovat". Zatím se to ale podle něj prý rýsuje celkem dobře.
Jiné hlasy v kuloárech jsou pesimističtější. Nadbytek úřednické dobré vůle, bez níž se zelené karty neprosadí, nelze předpokládat. Vnitro prý již dalo najevo, že něco takového v zájmu naší bezpečnosti nedopustí, a na MPSV je určitě dost lidí, kteří se věnovali a věnují pilotnímu projektu a není jim příjemné, že MPO ho celkem nevybíravě zkritizovalo, takže na zelené karty mají " pifku" jako na konkurenční projekt. Už teď se jim příprava seznamu profesí, jimž by se karty vydávaly, vleče. Prý nejsou k dispozici relevantní statistiky.
Ministerstvo zahraničí by zas muselo pohnout zažitou praxí a všechny instituce by se musely nějak zbavit hluboce vžitého pocitu, že víc cizinců je vlastně problém, protože nejsou kapacity
Vím, jak ti je
Ruský inženýr Pavel Samochvalov i ukrajinský programátor Konstantin Tilikin nakonec vízum získali. V zaměstnání si jich váží a to, proč sem přijeli, bezvadně klape. Připadají mi však smutní. Technici jsou obecně spíše introverti, ale svůj podíl na tom podle mě má i český chlad vůči cizincům, zvlášť pak ze zemí bývalého Sovětského svazu. Kontakt s úředníky, při němž si obvykle připadáte jako věc, která není na správném místě, taky udělá své. Ožívá ve mně stará vzpomínka na dobu, kdy jsem též žila v cizí zemi. Ačkoli jsem nebyla společensky o nic méně užitečná a o nic víc nebezpečná než tamní, musela jsem počítat s tím, že budu mít méně práv a více povinností a že budu muset pořád něco dokládat a někomu dokazovat, stát ve frontě a o něco žádat. A pak ještě poslouchat u kadeřníka poznámky o tom, jaká jsme my přistěhovalci z východu sebranka Nebyl to žádný med.
Firmy pro, občané proti
Na specializovaném webu jobs. cz odpovídalo 642 personalistů českých firem na otázku: Zelené karty by měly do roka usnadnit přístup cizinců z třetích zemí na český pracovní trh. Co vy na to? 54 % Je už nejvyšší čas, potřebujeme je 14 % Netýká se nás to, cizince nebudeme přijímat 32 % Je nám to jedno, cizince dokážeme zaměstnat už teď A 1260 návštěvníků téhož webu odpovídalo na dotaz: Vláda by chtěla projektem zelených karet usnadnit zaměstnávání cizinců - co vy na to? 32 % Je to dobře 52 % Jsem (spíš) proti 9 % Je mi to jedno 7 % Nemám na to jasný názor.
Článek vyšel 30.8.2007 v týdeníku Reflex.
Jitka Polanská
Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni v projektu Migrace.
www.clovekvtisni.cz
No comments:
Post a Comment